Kontrola VIN Německo

Kontrola VIN u německého auta funguje úplně jinak než u italského nebo nizozemského. Veřejná databáze, do které byste zadali VIN nebo registrační značku a dostali stav tachometru, v Německu neexistuje – a to přesto, že Německo je největším zdrojem ojetin dovážených do Česka. V tomto článku si projdeme, co se o německém voze dá zdarma ověřit, jaké dokumenty si musíte vyžádat od prodejce a kde končí to, co zvládnete z domova.

Proč kontrola VIN Německo nefunguje jako v Itálii nebo Holandsku?

Německá data o vozidlech spravuje Kraftfahrt-Bundesamt (KBA), tedy Spolkový úřad pro motorová vozidla se sídlem ve Flensburgu. Ten vede centrální registr vozidel (Zentrales Fahrzeugregister, ZFZR). Rozdíl proti Itálii a Nizozemsku je zásadní: z tohoto registru se veřejnosti nezpřístupňuje nic. Žádný formulář, do kterého zadáte značku, žádný výpis technických prohlídek, žádný verdikt o tachometru.

Přístup k datům z registru mají v prvé řadě úřady a policie. Soukromá osoba se k údajům dostane jen takzvanou jednoduchou registrovou informací podle § 39 německého silničního zákona (StVG), a to jen tehdy, když doloží právní zájem – typicky vymáhání nároku po dopravní nehodě. Zvědavost kupujícího mezi uznané důvody nepatří.

I kdybyste důvod měli, praktické to není. Úřad tuto informaci ze zákona posílá výhradně poštou, poplatek činí 5,10 € za vozidlo a doba vyřízení se aktuálně pohybuje kolem osmi týdnů. Německé auto z inzerátu si tedy touhle cestou neprověříte.

Stejně tak neexistuje německá veřejná obdoba databáze pátrání po vozidlech, jakou provozuje Policie ČR. A pozor na weby, které slibují prověření v evidenci Interpolu – databáze odcizených vozidel Interpolu je určená policejním sborům členských zemí, veřejný dotaz do ní poslat nelze.

Praktický důsledek pro kupujícího je jednoduchý: u německého auta se těžiště kontroly přesouvá z databází na dokumenty. Všechno podstatné, co jde zjistit zdarma, má v ruce prodávající. Ochota podklady poskytnout je proto sama o sobě informací.

Co zjistíte z databáze svolávacích akcí KBA?

Jediná skutečně veřejná a bezplatná databáze, kterou KBA provozuje, je Rückrufdatenbank – evidence svolávacích akcí. Najdete v ní opatření, která spadají do působnosti úřadu, postupně shromažďovaná od května 2004. U každé akce se dozvíte, jakých značek a modelů se týká, jaká závada se řeší a jak se odstraňuje.

Má to ale dvě omezení, která je potřeba znát dopředu:

• Nehledá se podle VIN, ale podle značky, modelu a období výroby. Několik komerčních webů tvrdí opak – není to pravda. Sám úřad upozorňuje, že i když vaše auto do uvedeného období výroby spadá, nemusí být akcí dotčené. Jestli se konkrétního vozu týká, spolehlivě řekne až autorizovaný servis podle VIN.
• Databáze neobsahuje všechna opatření výrobců. Dobrovolné servisní akce a interní programy v ní být nemusí.

K čemu je tedy dobrá? Jako rychlá orientace, jestli se u vybraného modelu a ročníku neřešila vážná bezpečnostní závada. Když něco najdete, máte konkrétní otázku pro prodejce i pro servis – a případná oprava bývá u autorizovaného servisu zdarma. U bezpečnostních prvků, jako jsou airbagy, brzdy nebo řízení, na dořešení netlačte na později a jděte do odborného servisu.

Jak ověřit stav tachometru u německého auta?

Německou obdobou naší STK je Hauptuntersuchung, zkráceně HU. Nové osobní auto na ni jede poprvé tři roky po první registraci a potom každé dva roky. Technik při ní odečítá a do protokolu zapisuje stav tachometru – povinnost odečet zaznamenávat vyplývá i z evropských pravidel pro technické prohlídky platných od května 2018.

Ta čísla tedy existují. Jen se k nim nedostanete přes internet, ale přes papír. Řekněte si o protokoly z posledních tří technických prohlídek (Prüfbericht, případně Untersuchungsbericht). U vozu, který je ještě v Německu, je má prodejce k dispozici. U auta už dovezeného do Česka bývají součástí dokumentace k dovozu, protože se s nimi dokládá stav vozidla.

Metoda je pak stejná jako u italské databáze: seřaďte zapsané nájezdy podle data a sledujte, jestli řada plynule roste. Jakýkoli pokles mezi dvěma prohlídkami znamená, že s tachometrem někdo manipuloval. Následně porovnejte poslední zapsané číslo s tím, co ukazuje tachometr dnes – rozdíl musí odpovídat době, která od prohlídky uplynula.

Co dělat, když prodejce protokoly nemá nebo je „někde založené“? Berte to jako varovný signál. U německého auta jsou to jediné volně dostupné údaje o nájezdu a jejich absence není maličkost. Doplňkovým vodítkem je servisní kniha nebo digitální servisní historie u značkového servisu, kde se stav tachometru zapisuje při každé prohlídce.

Co si přečtete v německých dokladech k vozidlu?

Německé auto má dva doklady, které odpovídají našemu malému a velkému technickému průkazu:

• Zulassungsbescheinigung Teil I (dřívější Fahrzeugschein) – osvědčení o registraci. Najdete v něm VIN v kolonce E, datum první registrace, technické údaje motoru, hmotnosti a emisní údaje. Podle nich ověříte, jestli inzerát nelže o motorizaci a výbavě, a spočítáte si náklady na přihlášení u nás.
• Zulassungsbescheinigung Teil II (dřívější Fahrzeugbrief) – osvědčení o vlastnictví. Tenhle dokument je pro kupujícího důležitější, protože obsahuje počet dosavadních držitelů. Pět držitelů u desetiletého auta je běžné, deset držitelů u pětiletého vozu je otázka do diskuze.

Dvě věci si v dokladech ověřte vždy. Zaprvé, jestli VIN v papírech odpovídá VIN vyraženému na voze – pod čelním sklem, na sloupku dveří řidiče a v motorovém prostoru. Zadruhé, jestli datum první registrace odpovídá tomu, co tvrdí inzerát. U aut, která do Německa přišla odjinud, se v dokladech objeví starší datum první registrace než datum německé registrace, a vy víte, že německá část historie pokrývá jen kus života vozu.

Prodávající, který vám odmítne poslat fotku obou dokladů, vám nedává důvod pokračovat.

Jak se dozvíte o vážné škodě z databáze pojišťoven?

Německé pojišťovny sdílejí informace o problematických škodách v systému HIS (Hinweis- und Informationssystem der Versicherungswirtschaft). Provozuje ho pověřená společnost pro celý svaz německých pojistitelů. Zapisují se do něj vozidla i osoby v souvislosti s pojistnými událostmi, u kterých se objevila nějaká nesrovnalost – typicky totální škody, ekonomické totální škody, neobvykle časté škody nebo případy řešené přes znalecký posudek.

Není to veřejný registr a jako kupující se do něj nepodíváte. Existuje ale cesta oklikou: každý má podle GDPR nárok na jednu bezplatnou informaci o sobě ročně. Prodávající si tedy může výpis k vozidlu vyžádat sám a ukázat vám ho. Chodí poštou a nějakou dobu trvá, takže s ním počítejte spíš u vozu, o který stojíte a máte čas, než u rychlého nákupu.

Nulový záznam v HIS přitom neznamená, že auto nikdy nebourané nebylo. Do systému se hlásí jen případy, které pojišťovna vyhodnotí jako nápadné. Opravená havárie zaplacená z vlastní kapsy tam nebude nikdy.

Kde bezplatná kontrola VIN z Německa končí

Shrnuto: u německé ojetiny zjistíte zdarma a na dálku prakticky jen to, co vám prodejce sám pošle. Nedostanete žádný nezávislý výpis stavů tachometru, žádnou kontrolu v evidenci odcizených vozidel, žádné záznamy o nehodách ani fotografie vozu z aukcí a starých inzerátů. A pokud auto do Německa přijelo odjinud, například z Polska, Rumunska nebo z USA, o téhle části jeho života nenajdete jediný řádek. Přesně tuhle díru zaplňuje placený report od carVertical, který skládá historii vozu z databází v desítkách zemí včetně ověřené historie tachometru, záznamů o nehodách, fotografií z aukcí a kontroly v evidencích odcizených vozidel. U dovozu z Německa, kde jde v přepočtu o stovky tisíc korun a kde bezplatná alternativa v podstatě neexistuje, se ta investice vrátí už tím, že vás jednou odradí od špatného auta.

Až budete mít auto v Česku, projeďte si ho ještě jednou u nás – po přihlášení se objeví v registru silničních vozidel a údaje si můžete porovnat s tím, co stálo v německých dokladech.

Mohlo by Vás zajímat: Kontrola VIN kódu zdarma, Kontrola VIN Itálie, Kontrola VIN Holandsko, Kontrola VIN Polsko, Kontrola VIN Slovensko, Kontrola VIN Rakousko